Citát

Narazil jsem na větu o které jsem trošku zapřemýšlel a dospěl k tomu, že je skutečně rozporuplná a je trochu schizofrení. A když jsem jí začal pitvat napadlo mě jestli je na světě člověk, který jí může vůbec rozsoudit. A Těžko hledat člověka, který nikdy nezalhal. Jsou jen lidé, kteří se o to pokoušejí. A ti empatičtější se navíc snaží zohledňovat situace, kdy „nahá pravda“ může u svého příjemce vyvolat vyhrocenou emoční reakci, aniž by cokoli zásadního řešila. Nepravda, která zásadně pozmění životy ostatních, je určitě velkou lží. Ta, která nemá žádný dopad, nic neznamená, je zanedbatelná.“ Vždycky je ale třeba si uvědomit, že každá lež má v sobě zakódován možný konec důvěry. Občas se tedy k nějaké té banální lži také uchýlí. A podle jakých kritérií tyto situace posuzovat? MUDr. Plzák se vyjadřuje přesně: „... říkám-li nepravdu s emočním dopadem, mohou nastat případy, kdy mé sdělení je:

1. v můj prospěch, ale v neprospěch druhého,

2. v oboustranný prospěch,

3. v oboustranný neprospěch,

4. v neprospěch můj, ale ve prospěch druhého.

Lež jako nepravda působící zlo se týká jen případů 1 a 3, zatímco případ 2 představuje OVO (Oboustranně Výhodný Obchod). A skutečně, lidé chovající se a hovořící vzájemně ohleduplně, nedělají nic jiného, než že se častují krásnými nepravdami.“ Takže je jasné, že pokud o sobě někdo prohlašuje, že NIKDY nelže, měl by být podezřelý minimálně z toho, že lže sám sobě. Ale zpátky k citátu. Myslím, že není žádné lži o které bychom měli tvrdit, že je pro druhého lepší a stavět tak sami sebe do pozice kdo rozhodne a rovněž toho kdo bude posuzovat a obhajovat, že je správné lhát pokud jsem tak učinil.